Poutníkova cesta - Fotografie

19. října 2010 v 17:58 | H.A.R.E.M. |  Poutníkova cesta
Boje o český rozhlas
Boje o Český rozhlas 1945 - (zdroj)
 

Poutníkova cesta

19. října 2010 v 17:21 | H.A.R.E.M. |  Poutníkova cesta
5131

 Píseň: 
Rok 1945:
Rok 1954:
Současnost:


Nad zemí se vznášela oblaka prachu. Písečné duny zakrývaly výhled do nekonečna. Zvedaly se. A opět klesaly k zemi. Rozvířily se. A opět se uklidnily… Jejich ladný pohyb vytvářel jedinečnou melodii narušující ticho v rozlehlé poušti bez jediného jasného obrysu. Pouští procházel vetchý stařec se zahalenou tváří. Opíral se o dlouhou dřevěnou hůl a jeho drobné tělo se stavělo na odpor větru s neochvějnou vytrvalostí. Každý krok, který ho posunul blíže k neviditelnému cíli, dělal z obyčejného starce ztělesnění lidské moudrosti a síly. Síly, která byla natolik mocná, že zahanbovala vše, co ukrývala nebezpečná cesta před ním. Člověk se svojí nedokonalostí a slabinami se proměňoval v cosi nadpřirozeného, dokonalého a děsivého zároveň. Víra, která zušlechtila jeho rysy, omámila jeho smysly a stala se nejsilnější možnou zbraní, se odrážela v  hlubokých očích starého poutníka…Ostrým pohledem prohledával okolí, dokud se nezastavil u jednoho konkrétního bodu. Intenzita jeho pohledu se stala nesnesitelnou, po chvíli hrůzostrašnou pro mladé vylekané oči. Tajemství, které v něm spočívalo, obklopilo jeho tělo a duši…
A já se probudila…

 


2.kapitola - TOPAZ

8. srpna 2010 v 18:26 | H.A.R.E.M. |  KAPITOLY
avatar
Melodie deště
2. TOPAZ


Hudba, která proměnila můj svět a na krátký okamžik ho zbavila všeho, co mě tíživě poutalo k zemi, doznívala v mé mysli. Moje rozčarovaná maličkost, stojící uprostřed kolotoče plného lidí, kteří postupně procitali do reality a začali se opět zabývat všedními starostmi, si musela brzy uvědomit svou úlohu a také se podle ní řídit. Nechtěla jsem se ale ještě vzdát toho pocitu uvolnění a svobody, jež jsem cítila. Nechtěla jsem procitnout a dobrovolně spadnout zpátky na zem. Nemusela jsem se rozhodovat dlouho, protože za několik minut po skončení koncertu mě vyhledal Matthew a oznámil mi, že se s Garym domluvili na krátké zvukové nahrávce, která by měla přilákat poslouchače na daný termín celého rozhovoru. Nebylo to nic neobvyklého a osobně jsem to považovala za dobrý nápad. Souhlasila jsem a slíbila Matthewovi, že za deset minut přijdu do místnosti za podiem. Nemyslela jsem si, že dnes nestane ještě nějaká situace, jíž bych se lehce podvolila a mohla jí považovat za další podařený útěk od vlastních myšlenek. Byla jsem už smířená s faktem, ve které jsem se viděla odcházet z jednoho začouzeného klubu, s jedním nenahraditelným pocitem, bez jediné šance na změnu. Ale silná euforie, která neměla šanci mě opustit, mi připomněla, že se vlastně ničeho ještě vzdávat nemusím a vidina Garyho přítomnosti rozplála slabý, ale dychtivý oheň uvnitř mé hrudi, který nechtěl uhasit.


Ve jménu svobody

18. března 2010 v 17:17 | H.A.R.E.M. |  Ve jménu svobody
2334
Příběh se odehrává 28.10.1939 v okupovaném Československu. Doufám, že se příběh dostane k co nejvíce čtenářům, kteří od této chvíle nezapomenou na Václava Sedláčka.
______________________________
Píseň: Země vzdálená __________________________________
Studený vítr si zlomyslně pohrával s letáky vylepenými na nároží. Byl snad i on naším nepřítelem? Nebo pouze zprostředkovatel neznámé síly, která nás měla varovat? Bylo zvláštní hledat odpovědi v každém nevýznamném detailu. Nikdo nevěděl, jaké naděje nám zítřek přinese. Nikdo neměl tušení, jak to celé dopadne. Ale každý musel počítat s tím, že pro něj dnešním večerem může všechno skončit… Letáky upoutaly mou pozornost, i když jsem u nich pohledem dlouho nezůstala. Znala jsem jejich obsah a riziko, které představovaly. Tiché hlasy Československa postupně doléhaly k obyvatelstvu, jež se chopilo příležitosti ukázat světu veškerou svou odvahu a protestovat vůči německé síle, jež se odvážila rozhodovat o osudu naší země. Napětí ve vzduchu nás obklopovalo v podobě šedé mlhy, vznášející se v pražských uličkách. Cítila jsem nebezpečí všude kolem sebe. Všemi smysly jsem vnímala rostoucí zlobu a pokoření, jež muselo být několik měsíců navenek pohřbeno z jednoho prostého důvodu. Přežití.

Zpověď

10. března 2010 v 21:27 | H.A.R.E.M. |  Zpověď


Jsme dva. Dva na všechno - na lásku, na život, na boj i bolest i na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život i na smrt - dva. - Karel Čapek


Na mé tváři se prolínají kapky deště se slzami, které neumím zadržet. Zápasím s touhou být stejně tak silná jako před deseti lety v okamžiku, kdy jsem se dobrovolně rozhodla stát se rozhodčím v předem prohraném boji. Zápasím se smutkem, jenž se mě zmocňuje. Zápasím s nevyřčeným přiznáním, kvůli němuž už nadále nedýchám lehký vzduch, ale těžký otrávený plyn. Tiše se dusím, ale nikdo to nevidí. Nikomu nedovolím, aby nahlédl do mé rozpolcené duše a snažil se rozluštit důvod, proč právě v pozdních večerních hodinách stojím před kostelem svatého Augustina, nechávám déšť smáčet perfektně nalíčenou tvář a obelhávám sama sebe vzpomínkou na elegantní auta s bílými vlaječkami, průvod svatebčanů a jejich rozzářené úsměvy. Nemyslím si, že by pro to měl někdo pochopení a já bych to nikomu nezazlívala. Avšak byly chvíle, kdy jsem chtěla vykřičet mezi dav to osudové poznání. Ospravedlnit vše, co oni považovali za hřích a odsuzovali. Přála jsem si vzít je pevně za ramena, zatřást s nimi a říct jim do tváře, jak moc jsou slepí. Připomenout jim, že dávají přednost všedním pomíjivým věcem před tím, co je nejdůležitější. Co řídí naše životy a udává směr veškerým volbám, které učiníme…

Má droga - The Scientist text + překlad

23. ledna 2010 v 17:09 | H.A.R.E.M. |  Má droga

The Scientist by Coldplay

Come up to meet you, tell you I'm sorry
You don't know how lovely you are
I had to find you
Tell you I need you
Tell you I set you apart
Tell me your secrets
And ask me your questions
Oh let's go back to the start
Running in circles
Coming up tails
Heads on a silence apart
Nobody said it was easy
It's such a shame for us to part
Nobody said it was easy
No one ever said it would be this hard
Oh take me back to the start

Exkluzivní svět - Nobody knows text + překlad

23. ledna 2010 v 17:06 | H.A.R.E.M. |  Exkluzivní svět
Nobody knows by Pink

Nobody knows
Nobody knows but me
That I sometimes cry
If I could pretend that I'm asleep
When my tears start to fall
I peek out from behind these walls
I think nobody knows
Nobody knows no
Nobody likes
Nobody likes to lose their inner voice
The one I used to hear before my life
Made a choice
But I think nobody knows
No no
Nobody knows
No

Má droga - Photos

23. ledna 2010 v 16:57 | H.A.R.E.M. |  Má droga

Kam dál