Sleep

12. srpna 2009 v 23:17 | H.A.R.E.M. |  Sleep

Bylo týden před Vánocemi. Na větve stromů nepřetržitě padaly vločky sněhu. V rozlehlé bílé krajině na kraji lesa zářila malá dřevěná chata vánočním osvětlením. U mrazem zamlžených oken stála dívka, otočená zády k teplé místnosti. Nesoustředěně malovala prstem na sklo. Její husté světlé vlasy jí spadaly až k pasu v pravidelných vlnách. Neuvěřitelně modré oči spočívaly na napsaném písmenu. Její myšlenky se ubíraly směrem, kterého se děsila. Na bledou tvář na krátký okamžik dopadl stín vlastních obav. Byla tak ponořena do svých myšlenek, že ani neslyšela hlas, volající její jméno. Rozléhal se po pokojích chaty, ovládala ho panika a úzkost. Teprve spěšné kroky po schodech dívku vytrhly ze zamyšlení. Vždycky by šla kamkoli, jenom aby mohla ten hlas uslyšet a reagovat na něj. Proč ne teď? Proč ani ten nedokázal zahnat nevítané hosty v její mysli?


Dlouho očekávaný pocit uvolnění a bezpečí konečně dívka pocítila, když ji láskyplně objal ten, jemuž patřil onen sametový hlas.
,,Sue? Jsi v pořádku? Bál jsem se, když si se neozvala." Jeho objetí zesílilo.
,,Jsem v pohodě."
Chlapec propletl své prsty mezi jejími, podíval se ji zpříma do očí a konečky prstů se zlehka dotkl její tváře.
,,Zlato, pojď si lehnout ke krbu, ať ti není zima. Pamatuješ, jak jsme se před lety na oslavách narozenin malovali navzájem? Byla by sranda si to zopakovat, co myslíš?"
,,Chceš se vrátit do dětských let?" posmívala se dívka, ale vzápětí na to, vzala první rtěnku, co ji přišla pod ruku a namalovala chlapci na tvář rudé srdce.
První co chlapec udělal, bylo gesto, které děvče sotva zaregistrovalo. Přehodil přes oba teplou deku a hned poté dívce kolem očí na každé straně namaloval krásnou květinu.
Večer ubíhal v šťastné atmosféře, doprovázené vůní smrkového dřeva a skořice.
Oba vysíleni výbuchy smíchu, leželi na teplé kožešině a polštářích před rozdělaným krbem. Dívka ležela v objetí chlapce, jenž se jí snažil smýt rozmazané barvy od líčidel.
,,Ty květiny, jsou jako ty - taky tak krásné a přitom…tak křehké. Ty ti smývat nebudu."
,,Pokud ty si necháš to srdce…"
,,Nechám."
,,Slibuješ?"
,,Slibuju."
Vzal dívčiny ruce do dlaní, políbil je a v pevném sevření je držel podél jejich těl.
,,Sue, řekni mi, co by sis přála k Vánocům za dárek? Napadlo mě, že bychom si mohli pořídit psa, co říkáš?"
Dívka pomalu usínala…
,,Sue? Sue! Lásko, prosím, neusínej ještě…ještě ne…"
Dívčiny oči se neochotně otevřely.
,,Jsem strašně unavená, Chrisi."
,,Zlato prosím, ještě neusínej."
,,Proč si už nejdeme lehnout? Musí být už strašně pozdě. Prosím, Chrisi. Prosím."
Chlapec tedy vzal dívku do náruče a odnesl ji na postel. Lehl si vedle ní a po chvíli dívání se na její bezstarostnou tvář, ji zlehka políbil na temeno hlavy. A jelikož věděl jak moc milovala jeho hlas, začal zpívat ukolébavku, na níž oba vyrostli. Nakrátko opětovně otevřela oči a šeptem dodala:,,Přeju si, aby si byl šťastný stejně tak, jako jsem díky tobě byla dnes večer já. Miluju tě. Nepřestávej zpívat, prosím!"
Chlapec na krátký okamžik zabořil uslzenou tvář do polštáře a tím nejpevnějším hlasem, na nějž se zmohl, zašeptal: ,,Pokud zůstaneš se mnou, pokud budu vědět, že tě mám nablízku, tak šťastný budu. Taky tě miluju. Nezapomeň na to."
Pak stále a stále zpíval, zatímco ona čím dál víc propadala mocnému spánku…

Můj svět se změnil. Moje tělo bylo podivně otupělé, nic nevnímalo. Kdyby mě někdo začal řezat na malé kousíčky, necítil bych to. Připadal jsem si nezvykle nedotknutelný. Možná to bylo způsobeno tušením, že má osobnost zemřela spolu s ní. Má duše byla její. A nyní když ona nežila, nebyl důvod k tomu, aby mi byla ponechána. Nebylo už nic, co by mi mohlo ublížit. Část mých myšlenek se stále nehodlala smířit s jejím odchodem. Naprosto odmítala možnost, že se něco takového stalo a já bych se už nikdy nemohl podívat do jejích modrých očí. Odmítala to pochopit. Nadějně věřila přesvědčení, že se pouze nějaký čas nevidíme. Nic víc.
Ta druhá část si ale byla velmi dobře vědoma toho, co se stalo. Tyto myšlenky mi nedaly spát. Nedopřály mi chvíli klidu.
Stále jsem měl před očima její bledou tvář. Chladnou pokožku, kterou se mi nepodařilo zahřát. Tmavé kruhy pod zářícíma očima, kterých si naštěstí nevšimla díky fialovým květinám, jež jsem ji namaloval k očím. Uvěřila mi mou hru, díky níž jsem její poslední chvíle udělal šťastnými. Ten večer proběhla má největší kamufláž. Úsměv na rtech jsem si musel vybojovat. Myslel jsem na to. Tenkrát, když jsem jí stíral studený pot z čela a tváří, pod záminkou, že ji smývám rozmazaná líčidla. Když jsem ji sliboval, že si nechám její srdce, její lásku a přitom jsem věděl, že to bude to jediné, co mi nakonec zbyde. Vědomí, že mě milovala. Dělal jsem všechno proto, aby si ničeho nevšimla. Dělal jsem všechno proto, aby byla šťastná. Nikdy mi na tom nezáleželo tak moc jako tehdy. Pomalu usínala a já jsem cítil, jak mě neodvratně opouští…
Každý tón, každé slovo ukolébavky sebou přinášelo čím dál těžší rozhodnutí o mém sebeovládání. Ale bojoval jsem…Kvůli ní…

Uběhlo několik týdnů a já jsem se s tím stále nevyrovnal. Čekal jsem až se objeví ve dveřích. Byl jsem přesvědčen, že až ráno otevřu oči uvidím její světlé vlasy rozprostřené po polštáři vedle sebe. Ale ona nepřicházela…
Každou následující chvíli jsem propadal zoufalství. Ona by mi přece nikdy nepůsobila takové trápení. Moje budoucnost byla zahalena beznadějí. Jako kdybych celé týdny čekal na ráno, kdy projdu kolem okna, kde ona tehdy stála. Se slzami v očích jsem přečetl myšlenku, se níž ten večer zápasila stejně jako já. Dech se mi zrychlil a bůh ví proč, jsem pocítil úlevu.
Bylo to jakoby se chladný těžký kámen na mém srdci rozbil a jeho místo zaplnil žár, který jsem pociťoval v její blízkosti.
Nedokázal jsem pochopit, jak je možné, že slova na mrazem pokrytém skle vydržela celé týdny, ale jejich významu jsem uvěřil.
Ztracená část duše se nyní zdála být blíž. Cítil jsem ji. Tělem mi projel záchvěv vzrušení při pomyšlení, že je mi nablízku. Má vnitřní síla, kterou jsem potřeboval k přežití bez jejího dotyku, sílila. Její slib mě držel při životě, stejně tak jako já jsem držel její ve svých vzpomínkách.

Chlapec přešel k oknu a dlaň položil na písmena napsaná jejím prstem.
Na okně stálo: ZŮSTANU S TEBOU



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama